Kdo by nechtěl co nejvyšší důchody. A také co nejnižší daně. Pro sebe, své rodiče i své děti. A samozřejmě i pro všechny ostatní. Není to ale možné. Relativně vysoké důchody nelze dlouhodobě platit z relativně nízkých daní, do kterých zde počítám sociální pojištění a ostatní odvody. Co s tím?

Je třeba se k tomu postavit čelem a nestrkat hlavu do písku. Již dnes víme, že udržitelně financovat důchody bude v budoucnu náročnější, než je tomu dnes. Vyplývá to z demografických faktů a našeho tzv. prvního, průběžného důchodového pilíře. Například v roce 2020 se narodila zhruba polovina dětí, než kolik bylo novorozeňat v roce 1975. A tak tato jedna mladší a méně početná generace bude po roce 2040 přispívat na důchody té výrazně početnější.

Nedávno jste již předplatné aktivoval

Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.

Pokračovat na článek

Tento článek pro vás někdo odemknul

Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!

Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.

Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma

Na váš e-mail jsme odeslali bližší informace o vašem předplatném.

Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.

Na váš e-mail jsme odeslali informace k registraci.

V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.

Pokračovat na článek

Navíc už letos máme důchodový systém v záporných číslech – na důchody budeme každý rok doplácet desítky miliard korun na úkor dluhu nebo jiných výdajů, než jsou důchody. Pokud důchodový systém výrazně neupravíme, tyto schodky budeme počítat brzy ve stovkách miliard korun. Nejvyššího schodku dosáhneme v padesátých letech tohoto století – kolem čtyř procent HDP. V letošních hodnotách by to bylo více než dvě stě miliard korun.

Nejvýrazněji můžeme k udržitelnosti financování důchodů přispět úpravou základních parametrů důchodového systému samotného, tedy především tzv. průběžného, prvního pilíře. (A zde se nevyhneme – zjednodušeně řečeno – snižování důchodů nebo zvyšování daní.)

V omezené míře můžeme snižovat důchody současných důchodců. Především úpravou valorizací v příštích letech. U budoucích důchodců jsou možnosti širší – u nich kromě valorizace můžeme ovlivnit i výpočet důchodu na základě odpracovaných let a odvedeného pojistného, ale i odkdy budou mít nárok důchod čerpat, a tedy tzv. důchodový věk.

Na straně zvyšování daní je možné zvýšit sociální pojištění (již dnes relativně vysoké, ale zastropované i díky rozhodnutí Ústavního soudu na čtyřnásobku průměrné mzdy). Anebo můžeme důchodový systém nadále nechat ponořovat do záporných čísel a zvyšovat tak zadlužení, především budoucí zdanění našich dětí.

Osobně hlasuji proti spoléhání se výlučně na tuto poslední možnost, zadlužování, u které ale z velké části skončíme, když se nedomluvíme na jiném řešení. Místo toho jsem pro kombinaci výše uvedených možností úprav. Nechci totiž dnes vysoké důchody a nízké daně výměnou za nízké důchody a vysoké daně pro budoucí generace.

V druhé řadě je třeba napravit neefektivity a nespravedlnosti v důchodovém a daňovém systému. Ačkoliv provedení těchto úprav by samo o sobě nestačilo pro udržitelnost důchodového systému, částečně to k ní přispěje. Přál bych si, aby v očích důchodového systému nevypadala nemalá část osob samostatně výdělečně činných jako nízkopříjmoví jedinci, když jimi ve skutečnosti nejsou. Jedna z možností je pro ně zvýšit základ pojistného, kterým je dnes jen polovina jejich zisku. Další možností je zvýšení minimálního pojistného, které platí velká část osob samostatně výdělečně činných.

Pak bych si přál přiblížení se odvodů sociálního pojištění nejen pro jinak podobné zaměstnance a osoby samostatně výdělečně činné, ale i pro další alternativní způsoby odměňování práce. Zásadní je omezování zneužívání dohod o provedení práce. Omezit by se měl celkový příjem z vícero dohod, z kterého se neplatí sociální a zdravotní pojištění.

Lépe by se mělo využívat nyní neefektivní penzijní připojištění, tzv. třetí pilíř. V současnosti je nákladný pro lidi i stát a neplní svou funkci. Měla by se upravit regulace penzijních fondů, aby si nebraly tak velkou část úspor klientů na poplatcích. Záhodno by bylo upravit i to, aby si lidé nevybírali uspořené peníze najednou, ale postupně a aby stát nepodporoval spoření lidí, kteří již sami jsou v důchodovém věku.

Zvýšení nabídky předškolních zařízení pro děti by umožnilo více rodičům, a především matkám, aby se vrátili dříve na trh práce. Takoví rodiče nejspíše neztratí tolik svých profesních schopností, budou produktivnější, pracovat za vyšší mzdu, a tedy, mimo jiné, platit vyšší pojistné. V souvislosti s tímto by bylo také možné uvažovat o zkrácení rodičovské dovolené ze čtyř na tři roky, které by se mohlo dobře doplňovat s dostatečnou nabídkou školek.

A považuji za urgentní napravit nespravedlnost v nastavení valorizace důchodů v mimořádném termínu. V minulém roce došlo především u předčasných důchodců k nespravedlivému extrémnímu zvýšení důchodů (jak jsme viděli v roce 2022 a nejspíše uvidíme v roce 2023) oproti podobným důchodcům, kteří šli do důchodu jen o něco dříve nebo později. V odpovědi na tuto nespravedlnost je možné provést komplexnější úpravu anebo se nabízí jednoduchá změna v tom, že by se valorizovaly jen důchody důchodců, pro které již uplynul standardní věk odchodu do důchodu.

Podobné úpravy pro efektivní a spravedlivý důchodový systém jsou a budou vítané a přispějí i k udržitelnosti důchodového systému, aby snižování důchodů nebo zvyšování daní bylo co nejmenší možné.

A podobně je to s úpravami veřejných financí, které bezprostředně nesouvisí s důchody. Když už ale přichází v úvahu snižování důchodů – či zvyšování daní – měli bychom být o to důslednější v ostatních oblastech státního hospodaření. Jen namátkou – nepodporovat neefektivně stavební spoření nebo hypotéky a omezit díry v našem daňovém systému v podobě švarcsystému. Tyto a další podobné změny je opět vhodné udělat pro ně samotné, ale lze takto státem ušetřené miliardy využít na zlepšení udržitelnosti důchodového systému.

Ať domluvené úpravy důchodového systému a veřejných financí budou jakékoliv, v právě prožívaných dvacátých letech ani v dalších dekádách bychom se neměli nechat ukolébat pohádkou o tom, že můžeme mít relativně vysoké důchody a přitom na ně přispívat jen relativně nízkými daněmi.

Baví vás číst názory chytrých lidí? Odebírejte newsletter Týden v komentářích, kde najdete výběr toho nejlepšího. Pečlivě ho pro vás každý týden sestavuje Jan Kubita a kromě jiných píší Petr Honzejk, Julie Hrstková, Martin Ehl a Luděk Vainert.